cs en

«  všechny články

22. 4. 2011

Eliška Svobodová o debutovém albu Fanfán Tulipán

Eliška Svobodová o debutovém albu Fanfán Tulipán

Po březnovém vydání debutového CD skupiny Fanfán Tulipán se Česká jazzová společnost obrátila s několika dotazy na frontmanku kapely, skladatelku Elišku Svobodovou. 

Studentka skladby na pražské Ježkově konzervatoři a někdejší moderátorka Rádia Akropolis se ve svých odpovědích pokusila přiblížit, jakou hudbu Fanfán Tulipán vlastně dělá a z čeho případně čerpá inspiraci.

Otázky za ČJS kladl Daniel Konrád.

Fanfán Tulipán pracuje s nadsázkou v takové míře, jako to u nás naposledy dělalo NUO. U vás ale absentuje nějaký pocit undergroundu, deprese, možná rebélie. Jste optimisti?

Já ano, kluci jak kdy… Je pravda, že v hudbě mi je bližší trochu odlehčenější tón, hravost, vtip. Underground mě sice baví poslouchat, ale skládat depresivní věci nějak nepotřebuji. Asi by to bylo zbytečně křečovité, nebyla bych to já.

Mám pocit, že Fanfán by mohl dobře fungovat také jako inteligentnější hudba pro děti. Zkoušeli jste hrát pro mladší publikum?

Zatím ne. Naší hudbě se sice říká „kinder jazz“, ale myslím, že s dětským publikem bychom si asi moc nevěděli rady. V tomhle směru obdivuji kapelu Kašpárek v rohlíku – dělají zábavnou a chytrou hudbu nejen pro děti, ale i jejich rodiče. Mě to ale zatím moc neláká. Když už něco pro děti, tak spíš hudbu k divadlu. Baví mě spolupracovat s loutkoherci z DAMU, je to zábavné a inspirující.

Máte nějaké přiznané hudební inspirace mimo jazz? Mírou hravosti a všerůzných kabaretně-divadelních prvků vaše deska připomíná hudbu Petra Skoumala nebo kapelu Hm…

S těmi Hm… jsi mě moc potěšil. Líbí se mi, jakým způsobem kombinují jazz s postupy klasické hudby. Řekla bych, že mě na začátku studia hodně nasměrovali. A taky Vltava, –123min, Noční optika, Petr Nikl a ze skladatelů Claude Debussy a Bohuslav Martinů. Současnou vážnou hudbu přijímám až na pár výjimek spíše s rozpaky – je těžké k ní najít cestu. S Tulipány se proto vydávám trochu jinudy a jsou to krásná dobrodružství!

  

Na české jazzové scéně se členové vaší sestavy teprve etablují. Máte společné hudební kořeny?

Všichni pocházíme z Konzervatoře nebo z VOŠ Jaroslava Ježka a tři členové Fanfána hrají také v ansámblu Tomáše Sýkory wrgha POWU Orchestra. Náš hudební vkus je ale dost rozdílný a někdy se lišíme i v názorech na vlastní hudbu – někteří členové ji třeba za jazz vůbec nepokládají… Pro mě ale tohle žánrové vymezení není zas tak podstatné. Fanfán tak nějak poletuje mezi styly a doufám, že to tak i zůstane.

Jak moc se vaše deska liší od živých vystoupení?

Snažili jsme se na ni dostat co nejvíc z atmosféry, kterou mají naše koncerty – slisovat dohromady celý ten cirkus s bláznivou Maríjou, principálem Dušanem, se všemi Skřivany… Míra improvizace je asi s koncerty srovnatelná, spíš jsme si pohráli s možnostmi studiového nahrávání, s čímž nám hodně pomohl zvukař Honza Balcar.

Vystupujete vůbec převážně v jazzových klubech? Fanfán Tulipán není žánrově typická hudba, ostatně nejsilnější jazzový projev má na desce asi váš pianista Jan Mazura.

S Fanfánem si občas připadáme jako takoví protinožci – pro alternativní festivaly jsme prý příliš jazzoví a v jazzklubech nás vnímají zase jako alternativní kapelu. Ale někdy jsou tyto situace zábavné a mám pak velkou radost, když se povede zaujmout obě publika. Skvěle se nám hrálo třeba v pardubickém Divadle 29 a stejně dobrý pocit jsem měla i z koncertu ve zcela odlišném prostředí – v Jazz Docku.

Říkáte, že vás silně ovlivnila poetika Julese Verna a obrázky Kamila Lhotáka. Čím?

Ráda při skládání pracuji s představou, náladou, myšlenkou na nějaký příběh. Poetika obrazů Kamila Lhotáka mi je hodně blízká, baví mě do nich v představách vstupovat a vytvářet k nim něco jako soundtracky. Příběhy Julese Vernea a jejich filmové ztvárnění Karlem Zemanem jsou také mou velkou inspirací, patří do fanfánovského světa stejně jako třeba Trnkova Zahrada nebo film Až přijde kocour.

Odkud se na desce vzal text Michaely Keroušové?

Míša je studentka VOŠ J. Ježka, kde studuje obor Tvorba písňového textu a podle mě je jednou z nejlepších. Umí skvěle balancovat na rozhraní grotesky a balady – to je přesně něco pro mě! Mám ráda, když to občas trochu zaskřípe, když slyšíš veselé tramtadadááá a přitom tě kdoví proč mrazí v zádech…

Na desce máte také zhudebněnou verzi Bezručovy Maryčky Magdonové, byť pouze v instrumentální podobě. Proč?

Raději vyprávím děj pouze hudbou – není to tak jednoznačné, dává to více prostoru pro různé výklady a představy, každý si tam může najít svoji Maryčku. Svádí to pak k názorům, že ta hudba je programní: teď zazní bicí a „sbohem buď, Maryčko Magdonova“… ale tak to není.

Ty i Jan Mazura se příležitostně angažujete také jako hudební novináři. Může to nějak přispět k rozhledu v muzice nebo ovlivnit zvuk kapely?

Vystudovala jsem Vyšší odbornou školu publicistiky a dva roky pracovala na Rádiu Akropolis. Rozhovory s muzikanty jsou skvělou příležitostí, jak si obohatit hudební myšlení a během studií mě vždycky nejvíc bavily. Absolvovala jsem rozhlasovým pořadem o Milesi Davisovi a díky němu jsem poznala mnoho zajímavých jazzmanů i hudebních teoretiků. Na rozdíl od Honzy Mazury se publicistice nyní věnuji spíše okrajově, ale do budoucna se k ní možná zase vrátím.

Více o sestavě Fanfán Tulipán hledejte na stránkách ČJS nebo na Myspace.

zdroj: vlastní

hledat
ONEbit.cz webhosting

vložit









Radio Proglas

czechjazz news



CzechJazzfestival