- O zjevnosti, překročení plánu a americkém freejazzu

Už několikátým rokem se v tuzemských jazzových kruzích stále častěji skloňuje jméno klavíristy, skladatele a aranžéra Michala Nejtka, který v širším kontextu proslul coby komponista vážné hudby, autor hudby scénické či spoluhráč Davida Kollera. 

Nejtek se ovšem celou tu dobu intenzivně věnuje také hudbě jazzové, klubové či řekněme improvizované, v posledních dvou letech především v rámci tria NTS, které na přelomu roku vydalo svoji druhou desku.

„V tomto ohledu byl pro mě rok 2009 rok splněných snů,“ řekl pro ČJS Nejtek. „Dalším splněným snem je NTS coby kapela, ve které hraju a zároveň pro ni píšu kusy, které už nejsou leckdy vůbec daleko od toho, co píšu doma a strkám do šuplíku s názvem ‚vážná‘ nebo ‚artificiální‘ hudba.“ Pro úplnost dodejme, že nejde o první uskupení tohoto druhu. Nejtek hrál svého času s Mirkem Pudlákem v tělese Why Not Patterns, které ovšem zaniklo z nedostatku koncertních příležitostí.

Komunikace s Šimkem

Od loňského roku působí Nejtek v nové elektrické sestavě Limba, semknuté kolem saxofonisty Pavla Hrubého. „Pro mě je důležité, že mě tato sestava baví, ve studiu to bylo velmi inspirativní a na živých koncertech se dějí taky zajímavé věci,“ říká o svém působení Nejtek. „Aniž bych chtěl někoho schválně opomenout, asi nejzajímavějším regionem elektrického Limba je pro mě prostor, ve kterém komunikujeme s Jirkou Šimkem – nejen „střeva“, harmonické události, ale i elektronická, krabičková a loopová část – Jirka je v této oblasti mimořádný, velmi senzitivní a skvěle naslouchající a reagující.“

Limbo není jedinou sestavu, kde Nejtek hraje vedle Hrubého: společně totiž pravidelně vystupují i v improvizovaném duu. „Pahru je mimořádný přírodní úkaz. Je to tak, doufám, že budeme hrát déle a častěji, protože tak jako s Pavlem jsem vlastně ještě naživo nehrál. Je to naprosté odkrytí myšlenek a nitra, ne–skrytost (zjevnost, alétheia), podobně jsem hrával na piano v dětství, samozřejmě sám, tento typ ‚volnohry‘ byl pro mne velmi intimní záležitostí,“ říká Nejtek a dodává, že vystupování v duu klade na muzikanta podstatně větší nároky.

 Ukázka skladby „Stalker“ z CD elektrického Limba

 Ukázka skladby „Hotel Kubrick“ z CD elektrického Limba

 Ukázka skladby „Dowland“ z CD elektrického Limba

„Je to velmi psychicky i fyzicky náročné, po hodině takového hraní se cítím asi jako Alexej Grigorjevič Stachanov v roce 1935 po překročení plánu o 1300 procent. Je potřeba být neustále ve střehu, pořád reagovat na probíhající dění, zkoušet i v probíhajícím reálném čase korigovat tektoniku hudebního vývoje a nadto se příliš neunavit. Přeci jen na akustický klavír hraju dosti málo, potřeboval bych daleko víc cvičit.“

Duo Nejtka s Hrubým už je navíc i zachyceno na nahrávkách. „Loni v létě jsme v Plzni natočili materiál asi tak na tři desky, volnou hudbu plus nějaké Pavlovy a moje balady, jen klavír a dechy. Letos to, doufám, nějak přeberu a možná si to vydáme sami,“ říká Nejtek. O této nahrávce se ostatně v rozhovoru s ČJS zmiňoval již sám saxofonista Pavel Hrubý.

Zestárlý americký freejazz

Není od věci, že duo na podzim na břevnovském freejazzovém festivalu předskakovalo známému avantgardistovi Matthew Shippovi (foto zde, zde). „Když jsem loni slyšel v Kaštanu současný americký free-jazz, překvapilo mě, jak málo je free,“ říká k tomuto koncertu Nejtek. „Byla to dosti rigidní atonální improvizace za použití dávno slyšených schémat a ještě navíc z ní čouhala obava o to, aby se náhodou kus hudby nepodobal něčemu tonálnímu, melodickému nebo nedej bože repetitivnímu.“

"Taková hudba je pak paradoxně velmi fádní – jak říkal už Adorno – „bez jakékoliv stejnosti by chaos byl něčím stále stejným“. A často v ní chybí jeden velmi důležitý rozměr, který bohatě nalézám u Erica Dolphyho nebo bratrů Aylerových: humor. Nikoliv debilní a popisný tzv. ‚hudební humor‘, ale ryzí a skutečná ironie a sebeironie a odkazy nebo persifláže třeba hudby úplně jiné, lidové atd. To mě baví.“

Existují spojnice mezi improvizovanou hudbou, kterou Nejtek provozuje v duu s Pavlem Hrubým, a třeba fungováním tria NTS? „Paralely jsou samozřejmě v té improvizaci. Ale zatímco duo s Pavlem je na ní založené, v NTS jí pomalu omezujeme ve prospěch celkového hudebního a potažmo i scénického tvaru, to však bude ještě dlouhý proces,“ říká Nejtek. „Jedna další paralela mě ale přeci jen napadá. Ani s Pavlem, ani s NTS nijak stylově neomezuji a nevymezuji vznikající hudbu. Naopak, když už dlouho jede v nějakých stylových kolejích, musím z nich rychle vybočit.“

Nová tvář basy

Na jaře 2011 vyjde na labelu Animal Music debutové CD tria Face of the Bass, jehož lídr Jaromír Honzák se před časem rozhodl nahradit klavíristku Beatu Hlavenkovou a na její místo angažoval právě Nejtka. „Hrát s Mírou byl od konzervatoře můj sen a tahle sestava je pro mě splněním toho snu. Bohužel hrajeme příliš málo na to, aby bylo vidět nějaký zásadnější posun,“ tvrdí Nejtek. 

Vnímá sám nějaké rozdíly mezi novou a starou podobou tria? „Oproti Face s Beatou je tady víc free ploch, možná i elektroniky, druhým pólem jsou Mírovy coververze a skladby ve stylu jakéhosi „new – folk – dance – jazzu“ (viz třeba píseň Odd Folk), kde se jednoduchá tonální melodika a harmonie potkává s velmi komplikovaným rytmickým plánem a rastrem. V podobném duchu je i moje píseň Bowers (taky původně divadelní kus), která bude též na desce.“

Nabitý rok

Návštěvníci klasických koncertů či vystoupení studentů HAMU Nejtka znají také z oblasti vážné hudby. Přistupuje k ní jinak? „Po stránce ryze hudební vlastně svoji muziku pro kapely a pro jiné účely vůbec nerozlišuju, nakonec jak NTS, Limbo nebo FOTB, tak i Agon nebo Berg jsou v obecnějším slova smyslu „kapelami“, jen u některých není tak zvýrazněná rytmika a elektrifikace jako u jiných a některé mají dirigenta. Podstatné je pro mě trefit se do ducha a energie toho či onoho tělesa, aby se tvou hudbou pokud možno souznělo, akceptovalo ji a skutečně ji vpravdě mohlo ,interpretovat',“ říká Nejtek.

Program na nadcházející rok má skutečně nabitý: v lednu ho čeká premiéra dětského hororu Arnošta Goldflama s názvem Standa a dům hrůzy v divadle Alfa v Plzni, v květnu pak Brechtův Baal s Braňo Mazúchem v pražském Švandově divadle. „Agon bohužel stagnuje, pro Berg bych chtěl napsat svůj absolventský hudebně–divadelní kus, kterým příští nebo další rok, doufám, ukončím doktorské studium na JAMU. Na duben chystám novou skladbu pro Prague Modern a s Davidem Kollerem bude turné k nové desce. Takže ani letos to zatím nevypadá na velkou nudu,“ uzavírá Michal Nejtek.

zdroj: vlastní