- Americký saxofonista v polsko-českém kvartetu

Dnes večer, tedy 24. dubna, v pražském Paláci Akropolis od 19.30h vystoupí zvláštní česko-polský kvartet kontrabasisty a skladatele Jaromíra Honzáka.

Ten si ke svým letošním padesátinám uspořádal turné za účasti svého dlouhodobého spoluhráče, polského pianisty Michala Tokaje, dále bubeníka Lukasze Zyty, českého kytaristy Davida Dorůžky (všichni tři hráli na Honzákově poslendím albu A Question To All Your Answers) a především hvězdného amerického saxofonisty Chrise Cheeka. Nejprve citace z tiskových materiálů:

Když se dají na poli jazzu dohromady Poláci a Češi, kvalita je většinou nabíledni. Pokud se takové spojení obohatí o amerického sólistu, musí jít o událost evropského významu. Jaromír Honzák je svými mezinárodními projekty notoricky znám a není proto s podivem, že cizinci mají i v jeho aktuálním projektu přesilovku. Ke spolupráci si Honzák vždy vybírá hráče nejen osobité, ale především týmové.

Výsledkem je pak kompaktní ansámbl se společným pohledem na hudbu, tvůrčím potenciálem a řemeslnou precizností. Sám kontrabasista a leader se rovněž obvykle stará o kapelové pojivo, tedy hudební vizi a gró kompozičního materiálu, jež vtiskávají tvorbě kvarteta pečeť jedinečnosti. Na turné i k nahrávání nové desky si nyní přizval mistra kompozice i hry na saxofon Chrise Cheeka.

Oba čeští členové kapely, Dorůžka i Honzák, jsou reprezentanti mimořádně konkurenceschopného středoevropského jazzu, umělecké osobnosti v pravém smyslu slova. David Dorůžka, absolvent Berklee College of Music, patří ke kytaristům s natolik vlastním a specifickým hlasem, že se vůbec při jeho charakteristice není nutno bát použít označení stylotvůrce.

Dorůžka dotváří enigmatickou náladu živých vystoupení Honzákovy kapely a svým sofistikovaným kytarovým jazykem promlouvá k posluchačům s neobvyklou přesvědčivostí. Lukasz Zyta dodává za bicími kapele správné palivo s inspirativními aditivy a hudební pozadí se vkusem dobarvuje. Klavírista Michal Tokaj se stoickým klidem vybírá nejkrkolomnější zatáčky jazzových harmonií i rytmů a při pohledu na jeho instrumentální nadhled člověka možná napadne, že improvizace je nejsnadnější činnost na světě.

A Chris Cheek? Jeho diskografie hovoří jasnou řečí, jeho skladby hraje nastupující generace jazzmanů skoro stejně hojně jako standardy a jeho nenapodobitelný saxofonový tón je rozpoznatelný ve vteřině. Jaké větší ocenění si hudebník může přát? Hudba Honzákovy aktální kapely je tvořená výhradně vlastními skladbami jeho členů.

Vyznačuje se společně sdíleným smyslem pro specifický hudební jazyk, soudobý jazz otevřený inspiraci jiných hudebních stylů. Na jednu stranu komorní a současně nabitý strhující energií. Není pochyb, že vás všichni jeho členové s bravurou vtáhnou do svého hudebního světa.

Ukázka skladby "Flamingo" z Cheekova alba Blues Cruise

Saintlouiský rodák Cheek se oproti známějším hráčům své generace z neznámého důvodu těší malé popularitě, jeho jméno je však v současných jazzových proudech stejně zaběhlé a zásadní jako třeba pianisty Brada Mehldaua. Právě s jeho starším triem, tedy s basistou Grenadierem a bubeníkem Jorge Rossym (pro změnu účinkujícím na nadcházející desce Davida Dorůžky) a samozřejmě samotným Mehldauem natočil Cheek svojí poslední desku Blues Cruise, kterou se v roce 2005 po šesti letech autorské pomlky vrátil na scénu labelu Fresh Sound.

Na té předchozí, nazvané Vine, Rossyho a Mehldaua doplnili ještě basista Matt Penman (dnes v sestavě progresivního mladého pianisty Aarona Parkse) a kytarista Kurt Rosenwinkel, jenž zase na svých deskách často zve saxofonistu Marka Turnera. Jakkoliv může být českému posluchači album Vine málo známé, zdaleka nejvíc jej v klubových kruzích proslavila iberskou notou podbarvená kompozice Granada, kterou Mehldau před časem obsáhnul na své desce Day is Done a de facto ji tak pasoval na moderní standard, který lze dnes s oblibou slyšet v klubech po celém světě, ty české nevyjímaje.

Ukázka skladby "Granada" z Cheekovy desky Vine

Cheek i nadále působí v kapelách Paula Motiana nebo bandu Los Guachos Guillerma Kleina a jeho malá česká odysea by proto neměla být opomenuta; nestihl-li by divák páteční koncert v Paláci Akropolis, bude mít šanci ještě v sobotu 25. dubna v jazzklubu Kladenském divadélku, kde v lednu mimochodem vystoupil další zásadní americký saxofonista Donny McCaslin.

Celou šnůru pak uzavře nedělní koncert na brněnském Jazzfestu. Kvartet se následně odebere do studií Sono Records, kde natočí desku pro label Animal Music. S jejím vydáním se prozatím počítá na konec srpna, symbolicky dost možná na 31.8., tedy den Honzákových padesátých narozenin.