Jazzová rubrika červencové Harmonie je zaměřena na belgickou hudbu a magazín u této příležitosti otiskl rozhovor Petra Vidomuse s bubeníkem Markem Patrmanem, který v devadesátých letech zaujal především coby spoluhráč Roberta Balzara, Romana Pokorného nebo Borise Urbánka a jeho kapely Tutu, než se odstěhoval do Belgie. Dnes tam mimochodem chystá svoji první sólovou desku s italskými hudebníky.

S laskavým svolením Harmonie přetiskujeme krátkou ukázku:

Z Česka jste odešel v roce 1999. Co vás k tomu vedlo?

V Ostravě mi koncem února '99 končila smlouva na byt, takže jsem se musel rozhodnout, kam se přestěhuji. Robert Balzar mě pochopitelně lákal do Prahy, ale nechtělo se mi, protože mě pořád táhla Morava, Praha mi osobně nevyhovovala. Taky v tom hráli roli další věci, Balzarovo trio mělo méně koncertů než dřív, Karel Růžička Jr. odjel do Států, David Dorůžka taky zmizel, což mě trochu nakoplo.

Pak mě americký saxofonista Shawn Loescher pozval na turné po Belgii, kde jsem získal kontakty, na kterých stavím dodnes. Tehdy jsem taky dostal svoje první stále angažmá v jazzové kavárně v Antverpách. V téhle kavárně hrál v 60. letech i Max Roach a pro mě dodnes funguje jako jakási laboratoř, kam si zvu každou středu zajímavé muzikanty. První rok byl ale těžký - utratil jsem veškeré úspory a žil takřka o chlebu a vodě. Vydělával jsem asi 300 euro měsíčně, ale z toho jsem 250 dal za nájem (smích).

Brali vás v Beglii ostatní muzikanti hned jako rovnocenného partnera, nebo jste jim musel nejprve něco dokazovat?

Brali mě sice jako rovnocenného partnera, ale dokazovat musím dodnes (smích). Ale je pravda, že o svých schopnostech musím přesvědčovat sám sebe; doposud jako bubeník nemám desku pod vlastním jménem, ale snad se to brzy změní, materiál jsem pro ni nedávno nahrál. Hudebně jsem ostatním moc dokazovat nemusel, ale je jasné, že jako cizinec jsem byl ze začátku trochu podezřelý.

Lidi jako Erik Vermeulen nebo Ben Sluijs mě přijali okamžitě, ale ostatní hudebníci byli zpočátku dost opatrní. Změnilo se to asi po roce, kdy mi začalo volat více hráčů. Ze začátku jsem počítal každé euro, což už bych nechtěl znovu zažít.

Celý článek čtěte v červencové Harmonii.

zdroj: Muzikus