- Recenze japonské desky si vysloužila odezvu

Ač jde veskrze o přátelskou výměnu názorů, přesto jsme po čase opět svědky drobného dialogu na téma český jazz v tištěných médiích. Dlouhodobý přispěvatel MF DNES, hudební kritik Dr. Lubomír Dorůžka, pro Kavárnu neboli tradiční přílohu tohoto deníku sepsal recenzi nového japonského alba Emila Viklického.

V jinak pochvalném článku nicméně zpochybnil janáčkovský charakter desky, která vyšla u Venus Records pod názvem Sinfonietta - The Janáček of Jazz. "Marketingové motivy vydavatelů i důvody rozhodnutí Viklického, kterému se tak nabídla možnost vstoupit na jazzový maxitrh ve dvou nejplodnějších teritoriích, jsou snadno pochopitelné," napsal Dorůžka a v následné narážce na Viklického adaptaci Janáčkovy árie z druhého jednání Její pastorkyně dodal: 

"Nemohu se však zbavit dojmu, že něco jiného je pracovat volným způsobem s "lidovými" tématy, u nichž je tento způsob přeměn a proměn od začátku nedílnou součástí jejich existence, a přistupovat takto k zapsaným tématům, jejichž autoři o takovém nakládání neměli představu."

Ač zbytek článku s pozitivním verdiktem chválí záměr "představit zcela novému obecenstvu příbuznost Janáčka, moravské melodiky a jejího jazzového přetvoření v podání Emila Viklického," Dorůžka na konec textu přidal upozornění, že janáčkovské adaptace či snaha o využití jména proslulého moravského skladatele v tomto kontextu "není jediná možnost průniku soudobého českého jazzu na světovou scénu. Ostatně to dobře ví i Emil Viklický, jehož tvůrčí rejstřík je daleko širší."

Na to kvapem zareagoval sám pianista, jehož dopis Lubomíru Dorůžkovi se nakonec webové stránky Mladé fronty rozhodly přetisknout v nezměněné podobě: "Milý Lubomíre, naprosto chápu Tvé nepřílišné nadšení nad marketingovou značkou "Janacek of Jazz"," píše Viklický v úvodu. A v následujících odstavcích zmiňuje kritiky, kteří ho tímto označením několikrát častovali.

"Rozhodně se mi tahle nálepka líbí víc, než "The Patriarch of Czech Jazz Piano", kterou použil Jack Massarick v Evening Standartu v recenzi na můj koncert v Londýně. Bohužel "patriarcha" od něho převzali někteří američtí recenzenti. Patriarchem se rozhodně necítím, to je ještě příliš brzy," říká Viklický. 

Samotný název alba pak podle něj vznikl na poslední chvíli v důsledku vydání nové knihy japonského spisovatele Haruki Murakamiho, nazvané 1Q84/2 a pojednávající právě o Janáčkovi a jeho Sinfoniettě. Vydavatele tato nečekaná souvislost zaujala, od Pavla Vlčka z firmy Cube-Metier zakoupil starší nahrávku skladby "Sinfonietta" z Viklického CD Moravian Gems s Ivou Bittovou a rozhodl se ji na desku zařadit, aby tím tak mohl ospravedlnit změnu názvu a zároveň chytře využít společné tématiky s Murakamiho knihou.

Více o Viklického nové desce čtěte zde, ukázky z alba naleznete ve starším článku.

zdroj: MF DNES