Lubomír Dorůžka o návrhu na jazzové Rudolfinum

Minisérii novinářských ohlednutí za kauzou jazz v Rudolfinu uzavírá pohled nejstaršího aktivního českého publicisty, novináře Lubomíra Dorůžky. 

Za téměř sedmdesát let, které strávil soustavným sledováním tuzemského jazzu, má o jeho vývoji a souvislostech absolutní přehled a dodneška se mu věnuje coby externí přispěvatel rubriky Kavárna v MF DNES. 

Dorůžkův příspěvek otiskujeme v plném znění.

"Patřím ke generaci, pro kterou Rudolfinum znamenalo sídlo České filharmonie a v obecnějším smyslu svatostánek vážné hudby. Dovedu si představit, že tuto generaci a do značné míry i generace bezprostředně následující by značně pobouřila jednostranně formulovaná zpráva, že se z něho rázem má stát jakýsi hlavní stan jazzu. 

Myslím, že by hlavou mírně zavrtěli i někteří naši jazzmani, kteří mají vlastní zkušenosti s akustikou velkého sálu Rudolfina pokud jde o hudbu jazzového typu. 

Ale ve spojení s takovou zprávou se mi vybavuje zmínka, která v docela jiné souvislosti prolétla tiskem: že totiž jedno z našich ministerstev zřídilo funkci poradce pro účelné využití svých objektů. V takové souvislosti už návrh na možné rozšíření funkce Rudolfina může vést k úvaze značně širší i složitejší.

Posledních padesát let postupně proměňuje vymezení oblasti hudby, jakou "globálně" sleduje značná část obyvatel naší planety, a která se tak vynořuje jako objekt, zasluhující si obecnější pozornosti i podpory. Jazz se svou dnes už víc než stoletou historií tento proces vlastně odstartoval, a stál i u kolébky nového fenoménu nejrůznějších typů world music. 

Podíváme-li se na programy našich špičkových festivalů, původně vyhrazených jen vážné hudbě, zjistíme, že téměř všechny z nich ve své dramaturgii postupně otvírají okénka hostům z těchto nových oblastí. A ještě výraznější obraz nabízí pohled na koncertní programy v sálech nebo klubových prostorách evropských metropolí. Mimořádně široká škála hudby, která tu zaznívá, nemá mnoho společného ani s tradiční evropskou vážnou hudbou, ale často ani s oblastí posluchačsky nenáročné pop music, podporované na zisk orientovaným hudebním průmyslem: do značné míry nabízí prožitky, vyžadující hlubší a specializovanější soustředění. 

Zdá se, že právě to je oblast, na níž by se měly shodnout státní orgány s okruhy posluchačů jednotlivých proudů této nové, globální a přesto velmi diferencované hudební kultury.

Rudolfinum má výhodnou centrální pozici v Praze, dostupnou všemi dopravními sítěmi a s výhledem na pražské panorama. (Mimochodem, možná že právě pohled na vltavskou scenerii s kolem projíždějícími parníky přispěl - vedle ojedinělé dramaturgie - i k atrativitě mimořádně úspěšného nového centra Jazz Dock.) 

Je tu i těsné sousedství pražské konzervatoře: mezi jejími studenty nacházíme četné zájemce o tento druh hudby, bez ohledu na to, do jaké míry vyhovuje taková orientace jejich pedagogům. A budova skýtá zřejmě i možnosti k vybudování dalších středisek společného i společenského života zatím v plné míře ještě nevyužívaných.

Takové centrum by měnící se hudební dění hlavního města nepochybně potřebovalo. Uvítali by je jak tvůrci tak posluchači nově se vytvářejících druhů hudby, které už dnes patří k aktuálnímu obrazu života ve všech evropských metropolích. A při uvážlivé a objevné volbě programu by si mohlo získat i spolehlivou četnou klientelu.

Netroufal bych si říct, je-li ideálním krokem k řešení tohoto problému právě funkční přesměrování Rudolfina. V úvahách o účelném využití objektů našich ministerstev zaměřených na oblast kultury a vzdělávání by však mohlo být užitečné o takové možnosti alespoň uvažovat."

Lubomír Dorůžka

zdroj: vlastní