Červnové číslo Harmonie mezi jinými přináší také rozhovor se saxofonistou Jakubem Doležalem o jeho zkušenostech s Amsterodamskou konzervatoří. Doležal mluví nejen o tamní výuce či svých učitelích, ale také konzervatoř srovnává se školou v Katowicích či vysvětluje důvody momentálního exodu mladých hudebníků do zahraničí. S laskavým svolením Harmonie publikujeme krátkou ukázku:

Odjet za jazzem právě do Holandska není zrovna obvyklé. Člověk by to pochopil u Paříže nebo Polska, o jejichž scénách má alespoň mlhavou představu.
Já mám pocit úplně opačný. Obecně se ví, že holandský jazz je na dobré úrovni. Už před lety jsem se zajímal o Rotterdam, ale tehdy jsem se bál podstoupit finanční riziko takové akce. Naopak v Amsterdamu byl jednu chvíli baskytarista Jan Lstibůrek, který o tom dodnes básní. Navíc co se vlastně u nás ví o holandském jazzu?

O polském toho víme dost my, co se o něj zajímáme, ale když ta jména nadhodíš, tak se chytne málokdo. A stejně tak je to s lidmi z Holandska, Belgie nebo ze Španělska... my v Česku evropskou scénu moc nesledujeme. A přitom muzikanti jsou dobří všude. Navíc téměř všude jinde mají hudebníci tu výhodu, že tam není přerušená tradice a styky s Amerikou, že věci tam probíhaly ve stejnou dobu jako za oceánem, což u nás teprve ožívá.

Napadlo mě, jestli to třeba vzdáleně nesouviselo také s příchodem holandského saxofonisty Cyrilla Oswalda do Prahy. Jestli ti třeba dal nějaké tipy.
Cyrilla jsem poznal až později, to už jsem předtím byl v Holandsku a sháněl si materiály na přijímačky. Navíc Cyrille je z Haagu. Ale když jsem mu říkal, že bych chtěl do Amsterdamu, povídá, aha, to asi budeš chodit k Ferdinandu Povelovi... což je asi jednašedesátiletý saxofonista, který mnohde v Evropě platí za legendu. Hodně toho odučil a odehrál se zaoceánskými muzikanty.

Stylově vzato je to hodně mainstreamový hráč, jenž ctí tradici. V Amsterdamu učí taky mladší a více moderní Jasper Blom, takže ta škola má, co se saxofonů týče, právem výbornou pověst.

Ty navíc nejsi jediný člen Organic Quartetu, který v poslední době opustil domácí scénu. Začátkem ledna odjel Ondřej Pivec zpět do Ameriky a tvá dočasná náhrada, saxofonista Luboš Soukup, je už od září v Katovicích.
Teď probíhá masový exodus mladých pražských jazzmanů a je to legrační, protože zatímco v jiných zemích je to úplně normální, u nás se to stále považuje za zajímavé. Já jsem v Amsterdamu jediný Čech, ze Slovenska také nikdo, ale namátkou třeba osm lidí z Lotyšska. U nás se během posledních tří let objevila spousta muzikantů, kteří teď všichni odcházejí pryč.

Se saxofonistou Petrem Kalfusem, který je momentálně v Katovicích, jsme se shodli, že člověk potřebuje na chvíli změnit prostředí. Není to tím, že by se venku hrálo lépe – v Praze je spousta lidí, kteří by mohli vyjet do kterékoliv větší metropole a hrát. Ale jde o ten vzduch a společenské klima, kterého se přejíš a pak ho potřebuješ změnit.

Celý rozhovor si lze přečíst v červnovém čísle Harmonie anebo také na jejím webu. 

zdroj: Harmonie