Přední český kontrabasista a skladatel Jaromír Honzák oslaví své letošní padesáté narozeniny speciálním koncertem 31. srpna v pražském Paláci Akropolis. Půjde o průřez celou Honzákovou dosavadní tvorbou a během večera se tak na pódiu vystřídá řada formací, v nichž basista v minulosti působil.

Především zahraje jeho současný česko-polský kvintet s Davidem Dorůžkou, Michałem Tokajem a Lukaszem Żytou, zde toliko bez saxofonisty Chrise Cheeka, s nímž hudebníci na jaře natočili desku Little Things. Ta bude během večera pokřtěna a souběžně s tím také oficiálně vyjde.

Následovat bude Honzákův dřívější projekt Quartet East s Piotrem Baronem, Kubou Stankiewiczem a Jirkou Slavíčkem, dále sestava Face of the Bass s Beatou Hlavenkovou, Michalem Nejtkem, Romanem Víchou a hostujícím Marcelem Bártou. Po mnoha letech bude k životu přiveden projekt Čikori s Ivou Bittovou, Vladimírem Václavkem, Milošem Dvořáčkem a Františkem Kučerou, na pódiu vystoupí i Bratři Ebenové (tedy Marek, David a Kryštof s Pavlem Skálou a hostující Ivou Bittovou) a další.

Jaromír Honzák se proslavil především v osmdesátých letech skrze účinkování v Naimě, zásadní české jazzové kapele, která představovala de facto pokračování Zeleného kvarteta, vzniklého ještě na půdě Armádního uměleckého sboru. Honzák posléze vystudoval konzervatoř, hrál s Emilem Viklickým a těsně před pádem totality odletěl studovat na bostonskou Berklee College of Music, kde se seznámil mimo jiné s řadou svých pozdějších spoluhráčů, jmenovitě bubeníkem Jorge Rossym nebo saxofonistou Chrisem Cheekem.

Po návratu se Honzák na domácí scéně etabloval coby vyhledávaný doprovázeč, v následujících letech se stal členem Čikori, projektu Ivy Bittové, a také začal úzce spolupracovat s polskými spolužáky z Bostonu, pianistou Kubou Stankiewiczem a saxofonistou Piotrem Baronem.

Když uzrál čas, byli to právě tito dva, se kterými natočil svoji první desku Getting There Together; v osobě houslisty Martina Zbrožka na ní ještě přežíval duch Honzákových raných jazzových pokusů na konzervatoři, angažmá kytaristy Petera Bindera zase představovalo nepřímou kontinuitu s Naimou.

Tím byly položeny základy česko-polského kvintetu, který se o slovo znovu přihlásil na přelomu milénia již v pestřejší sestavě s mladým kytaristou Davidem Dorůžkou, jehož hudební dráhu Honzák s patřičnou fascinací sledoval od poloviny devadesátých let.

Na následujících albech Present Past a předloňském A Question To All Your Answers se pak objevili právě pozdější Dorůžkovi spoluhráči, polský pianista Michał Tokaj a bubeník Łukasz Żyta. Všichni čtyři letos účinkovali i na Honzákově zatím posledním natáčení, jehož hostem byl vysoce žádaný a také patřičně vytížený saxofonista Chris Cheek, ne náhodou dávný spolužák z Berklee.

Kontrabasista vedle toho dlouhodobě působil v improvizátorském Divadle Vizita, během této dekády stihl založit ještě vlastní trio Face of the Bass, natáčet s písničkářem Vladimírem Václavkem nebo doprovázet Bratry Ebeny.

Především se ale zasadil o založení jazzového oddělení Konzervatoře Jaroslava Ježka, dříve známé coby Lidové konzervatoře.

Honzák oslovil muzikanty s pedagogickým potenciálem, vypracoval s nimi osnovy jednotlivých nástrojů, zúročil vlastní zkušenosti z Berklee a svoji vizi protlačil na ministerstvu, které ho nakonec nechalo založit naší historicky první jazzovou státní školu. Že šlo o nebývalý čin je patrné již v letošním šestém ročníku, kdy jsou její první absolventi dávno uznávanými špičkami tuzemské scény.

Jubilejní koncert k Honzákovým padesátinám proto bude bezpochyby jedinečnou příležitostí, jak se seznámit s velkou částí kontrabasistova životního díla. A zároveň i nejlepším způsobem, jak mu popřát mnoho štěstí do budoucna.

zdroj: PA, foto Petr Jedinák