Únorové číslo HARMONIE přineslo mimo jiné rozhovor Lubomíra Dorůžky s klavíristou a mistrem samplů Michalem Nejtkem, jehož jméno je vedle tria Nejtek-Tichý-Smetáček poslední dobou skloňováno především v souvislosti s novou elektronickou podobou kapely Limbo. Z rozhovoru s díky vydavateli jako obvykle krátkou citaci:

Na novém albu Limba, Out of Body jsou zvuky a nálady, které by se mohly vykládat jako jakýsi nový free jazz, ale taky jako nová fúze elektronické hudby s jazzem, a přitom to všechno dokonale drží pohromadě.

Na tom má zásluhu taky Jirka Šimek. Ten nehraje samply, ale používá kytarové efekty. On má na starosti tu kytarovo-elektronickou složku a smyčky a já obstarávám samply, které mám na klávesovém sampleru. Já se elektronice nevěnuji tak dlouho, jako například Ivan Acher, který skládá elektronickou scénickou muziku. Pracuji s počítačem tak čtyři roky, vlastně amatérsky, a jak ve vážných věcech, které dělám, tak v kapelách mě zajímají spíš přirozené lo-fi zvuky. Natočím si je kdekoliv venku nebo doma a pak si je převedu do kláves, místo abych používal nějaké prefabrikované smyčky nebo něco podobného. Možná, že ve výsledku mohou znít zvláštně, ale jde většinou o reálné zvuky: třeba zvuk eskalátoru ve Vídni nebo takové zvláštní cinkání z parku v Schönbrunnu – prostě přirozené ambientní zvuky, které potom nějak zpracovávám.

Štěpán Smetáček je, jak jste mi řekl, syn pionýra našeho tradičního jazzu Pavla Smetáčka a vnuk dirigenta Václava Smetáčka. Tady se střídání hudební orientace projevuje zvlášť dramaticky. A jak se vám s touhle muzikou žije – kolik je koncertů a jaké je vytížení?

Koncertů s jednotlivými kapelami by mohlo být samozřejmě více, ale naprosto vnímám současnou realitu. A když je víc kapel, tak se – pokud se netlučou termíny – dobře doplňují. Živit se musím samozřejmě něčím jiným – učím, hraju s Davidem Kollerem, píšu scénickou muziku atd. Moje první kapela, kde jsem se pokoušel hrát vlastní kompozice, se jmenovala Why Not Patterns, založil jsem ji spolu se skladatelem Miroslavem Pudlákem. Fungovala asi sedm let, ale vystoupila jenom několikrát. Oba jsme pro ni psali, skladby zejména pod vlivem minimalismu, rocku a vážné muziky, ale s velkým podílem improvizace. Bohužel jsme s tím nedokázali moc vystupovat. Vznik NTS považuji za splnění mého životního snu: měl jsem vždycky na jedné straně kapely, ve kterých hraji cizí muziku (např. standardy) a vedle toho muziku, kterou píšu doma, ale nyní se mi to podařilo oboje spojit. Limbo loni poměrně hodně hrálo, byli jsme na šňůře k nové desce a vzniklo i album s Agonem, takže to byl velice úspěšný rok. Letos nebude asi tolik koncertů, protože budu víc pracovat doma, ale to mně nevadí. Moje tvorba asi bude po- řád alternativní, nebude stát v popředí.

[více čtěte v únorové HARMONII]

zdroj: HARMONIE