cs en
«  všechny novinky
2. 8. 2010

Viklický: Jazzové odbory honoráře nevyřeší

- "Jazzklub má jinou funkci než živit ambiciózní hráče"

Klavírista a skladatel Emil Viklický se do veřejných debat o jazzu zapojuje velmi často a nezřídka také bývá jejich iniciátorem. Nejinak je tomu v případě jeho nejnovější glosy, která se týká Panoráma jazzových proměn čili poslední knížky hudebního publicisty Lubomíra Dorůžky

Následující text vyšel v rámci sobotní on-line přílohy Mladé fronty Dnes. S laskavým svolením vedoucího rubriky Josefa Chuchmy přetiskujeme dopis v původním znění:

Narazil jsem nedávno v jazzovém klubu v Chicagu na starý výrok klavíristy Oscara Petersona, který souvisí s kapitolou o jazzklubech v nové knize Lubomíra Dorůžky „Panoráma jazzových proměn“, vydal TORST 2010.

V Dorůžkově knize mě pobavily výpovědi muzikantů /Knop, Hlavenková/, týkající se situace v pražských jazzových klubech. Výroky „nedůstojné honoráře“, nebo „muzikanti se nechávají vykořisťovat majiteli klubů“, jsou bezbřeze naivní. Jazzové kluby všude na světě platí malé honoráře. Domnívat se, že situaci vyřeší nějaké české jazzové odbory /str. 123/, které přinutí platit majitele klubů vyšší honoráře, je skutečně komické.

 Přečtěte si pasáž z Dorůžkovy knihy, na níž Viklický reaguje

Jazzklub má zcela jinou funkci, než uživit přehnaně ambiciózní hráče. Je to dílna, kde si muzikant před publikem ověří, zdali to, co doma pracně cvičí, zabírá. A vůbec nevadí, že v klubu je někdy jen pár zachmuřených turistů, nebo rozpustilá skupina teenagerů z Německa. Naopak, musíte dokázat zaujmout i takovéto publikum.

Oscar Peterson kdysi na otázku „What enviroment creates jazz musicians?“ ( „Jaké prostředí vytváří /formuje jazzové hráče?“), odpověděl velmi přesně: „The bandstand“. Tato lakonická odpověď říká daleko více, než by se mohlo na první pohled zdát. Nerozhoduje tedy sebelepší škola, původ, hodiny zkoušek nebo domácího cvičení. Muzikanta utváří to, s kým a jak bude na „jevišti“ pro posluchače hrát. Jak dokáže komunikovat se spoluhráči, jak dokáže z jeviště něco sdělit, pokud má co. 

„The bandstand“ je prostředí, které jazzového muzikanta utváří, a děje se tak především v jazzových klubech.

Emil Viklický, Bloomington, IL, červenec 2010

Patří-li někteří z čtenářů stránek České jazzové společnosti mezi hudebníky, majitelé klubů, vydavatelství či se nějakým způsobem cítí povinni k této věci vyjádřit, ČJS uvítá každý příspěvek do diskuse. Texty lze zaslat na naši emailovou adresu, odkud je přetiskneme na tyto stránky. 

Pro kontext také s laskavým svolením nakladatelství TORST zveřejňujeme inkriminovanou pasáž z knížky Lubomíra Dorůžky, na níž Viklický reaguje.

zdroj: MF Dnes, foto HN

hledat
ONEbit.cz webhosting

vložit









Radio Proglas

czechjazz news



CzechJazzfestival