cs en
«  všechny novinky
19. 11. 2010

Vzpomínky na Pavla Husičku

V obřadní síni krematoria v pražských Strašnicích dnes proběhlo poslední rozloučení s nedávno zesnulým trumpetistou Pavlem Husičkou, na kterého vzpomínají mezi jinými také vydavatel Pavel Vlček, publicista Dr. Lubomír Dorůžka nebo multiinstrumentalista Bharata Rajnošek.

"V mých vzpomínkách je to jméno spojené s jazzem už od mých teenagerských dob ve Zlíně v letech šedesátých," řekl pro ČJS Vlček, zakladatel a šéf labelu Cube-Metier. "Vždy v neděli dopoledne se na závodním klubu scházely jazzové kapely na zkoušky. Jazztet mimochodem s Bažíkem Pavelkou na trombon, Pavel Husička v Combetu, Junior Jazz Band, Start a už si ani všechna ta další jména nepamatuju. Do dneška mě udivuje, kolik jazzu, povětšině tradičního, se ve Zlíně tenkrát hrálo."

Vlčkova vzpomínka se točí okolo jednoho nedělního dopoledne, kdy Husička zvlášť půvabně přehrával skladbu Moonlight in Vermon, viz celý text. Šéf vydavatelstcí Cube-Metier zároveň čtenářům ČJS na památku ochotně poskytl skladbu My Foolish Heart z alba Fresh Uncles. Husičku v této sestavě doprovází Robert Balzar na kontrabas, Gabriel Jonáš na klavír a Pavel Bady Zbořil na bicí, celou skladbu naleznete na Myspace ČJS, další informace o albu na stránkách vydavatele.

"S Pavlem Husičkou jsem mluvil u příležitosti knížky o Karlu Vlachovi," vzpomněl si pro ČJS také hudební publicista, Dr. Lubomír Dorůžka. Ten ve své knize s názvem "Karel Vlach - 50 let života s hudbou" zachytil mimo jiné situaci někdejších členů Vlachova orchestru po roce 1968, natáčení LP Šnůra perel či vznik prvních sestav, s nimiž Husička hrával v Parnasu.

 Celý text vzpomínky Pavla Vlčka naleznete zde

 Úryvky z knihy Dr. Lubomíra Dorůžky jsou k dispozici zde

 Husičkovo podání "My Foolish Heart" na Myspace ČJS

"V sedmdesátých letech už Vlachův orchestr neměl vedlejších angažmá tolik, někteří členové se cítili poněkud unaveni operetním a písničkovým repertoárem, a otevření nového jazzklubu Parnas nabízelo náhle možnosti, kde jazzově laděnou hudbu hrát před sympatizujícím obecenstvem. Vůbec to nebyla záležitost financí, vzpomíná Husička, ale někde jsme si potřebovali trochu odpočinout od těch C.k. polních maršálků. Když se ta možnost hrát v Parnasu objevila, byli jsme trochu na rozpacích: trochu jsme váhali, jestli se do toho ještě máme pustit, jestli nám už třeba neujel vlak."

"Ale pak jsme to trochu oprášili, a udělali jsme dobře. Kšeftů s Vlachem tenkrát tak moc nebylo - a na druhou stranu je možná dobře, že nebyly: to by asi nebyl čas na nic jiného. Hrávali jsme hodně v Nuslích: tak jsme se zkrátka sešli už odpoledne v Nuslích v divadle  a zkoušeli jsme jazz.  Večer jsme odehráli představení, a když jsem se vracel z divadla tramvají, jel jsem kolem Národního divadla. A nebylo nic snazšího, než tam vystoupit, protože v Parnasu, rovnou naproti divadlu, se vždycky něco dělo."

Krátkou vzpomínku přidal také multiinstrumentalista Bharata Rajnošek. "Jsem rád, že jsem Pavla poznal jako kolegu. Jeho nezdolný optimismus nám všem dodával naději, kterou on sám už neměl. Přesto vždy přišel a rozdával svojí hrou radost. Byl pokaždé znovu obdivuhodný ve své schopnosti překonat všechnu bolest a hrát s citem a hravostí. Kéž by bylo víc takých muzikantů, kteří se zbytečně nepředvádí a hrají vždy hudbu..."

zdroj: vlastní, foto Helena Jiráňová

V sedmdesátých letech už Vlachův orchestr neměl vedlejších angažmá tolik, někteří členové se cítili poněkud unaveni operetním a písničkovým repertoárem, a otevření nového jazzklubu Parnas nabízelo náhle možnosti, kde jazzově laděnou hudbu hrát před sympatizujícím obecenstvem. Vůbec to nebyla záležitost financí, vzpomíná Husička, ale někde
jsme si potřebovali trochu odpočinout od těch C.k. polních maršálků. Když se ta možnost hrát v Parnasu objevila, byli jsme trochu na rozpacích: trochu jsme váhali, jestli se do toho ještě máme pustit, jestli nám už třeba neujel vlak. Ale pak jsme to trochu oprášili, a udělali jsme dobře. Kšeftů s Vlachem tenkrát tak moc nebylo - a na druhou stranu je možná dobře, že nebyly: to by asi nebyl čas na nic jiného. Hrávali jsme hodně v Nuslích: tak jsme se zkrátka sešli už odpoledne v Nuslích v divadle  a zkoušeli jsme jazz.  Večer jsme odehráli představení, a když jsem se vracel z divadla tramvají, jel jsem kolem Národního divadla. A nebylo nic snazšího, než tam vystoupit, protože v Parnasu, rovnou naproti divadlu, se vždycky něco
dělo.
hledat
ONEbit.cz webhosting

vložit









Radio Proglas

czechjazz news



CzechJazzfestival